(kliknutím na fotografii vstoupíte do fotogalerie)
Když už u nás nebyla ani vločka sněhu, vyjela parta cyklistů a spřízněných duší CK Morava, vedených navigátory a baviči bratrem Chlebníčkem s bratrem Palichem, na lyžovačku do Rakouska za lepším. Že to bylo opravdu za lepším nemyslím jen tím, že se lyžovalo ve 2000 m n.m a výše, takže sněhu minimálně dva metry, ale především se jednalo o středisko Ischgl – ne že bych se chtěl chlubit, ale píše se o něm jako jednom z pěti nejluxusnějších a nejrozsáhlejších v Evropě. Dosvědčuje tomu i fakt, že jsme prošvihli Paris Hilton (po ní jsme zahlídli už jen lyže s designem od Swarovski za 2000 eur – na prodej kdyby měl někdo zájem). Samozřejmě jsme nebydleli přímo v centru, ale 5 km ve vedlejší vesničce v útulném penziónu. Nicméně na sedačce z Ischglu do vlastního lyžařského centra, které bylo o necelý tisíc výškových metrů výš, jsme vždy seděli jako jedni z prvních, boháči vstávali až později.
Dopolední lyžování bylo to nejluxusnější svezení co si člověk dokáže představit. Ještě ve 12 hodin se daly najít místa kde jedete po manžestru jako první, protože celý areál (Silvretta Arena – na půl Rakousko s centrem Ischgl a na půl Švýcarsko s centrem Samnau) se rozkládal ve třech údolích a celková délka upravovaných sjezdovek je 320 km! Kdo si bude prohlížet fotky, ať si všimne série 4 fotek začínajících křížem na vrcholu. Jedná se o tamní nejprudší sjezdovku (na 1600 m délky 1000 m přěvýšení!). Nic šílenějšího jsem v životě nejel, místy to bylo na cepín a mačky. Pro českého lyžaře prostě něco nepochopitelného, asi stejně jako fakt, že během jednoho dne vyroste ve výšce 2320 m n.m. pódium pro koncert skupiny Scissors Sisters, že na tom stejným místě celou zimu stojí za sklem nejnovější model Porsche, na jeden zátah si člověk může sjet 11 km dlouhý sjezd, jet jedinou dvoupatrovou! lanovkou v Evropě nebo že se v jednom místě kříží tři lanovky nad sebou.
Jediné co nás trošku zaskočilo byl celník v lyžákách, na horní stanici lanovky. Věděl jsem, že tam vede rakousko-švýcarská hranice, ale kdo by ho tam čekal že? Tak jsem zavzpomínal na studium němčiny na gymplu, vysvětlil mu že opravdu nepašuju žádné hodinky, ale mám jen baťoh plný alkoholu a čokolády z bezcelní zóny (což mu kupodivu vůbec nevadilo) a jelo se dál. Na večer ještě bazén nebo sauna a člověk byl rád že jde spát. Počasí jsme chytli úplně nádherné, poslední dopoledne napadlo ještě 20cm nového sněhu, takže jsme během týdne stihli všechno – zajezdit si na nádherně upravených sjezdovkách, v boulích, zkusit freeride a crossovou dráhu, sjet můstek na big-air, skočit přes 10 m na skokánku, projet obří slalom v brankách na čas, speeda (= sjet šusem sjezdovku maximální rchlostí) a projet se po střeše chaty (tak jak to bývá v časopisech). A aby toho nebylo málo, tak jsme ještě při cestě tam stihli zadara (dírou v plotě) navštívit areál olympijského skokanského můstku v Innsbrucku.